Rožďalovice – městečko na Nymbursku, dějiště úspěšného posledního Setkání odboček představuje již po několik let jednu z nejúspěšnějších našich odboček. Má i - podobně jako Brandýs nebo Louny právní subjektivitu, a tak i jiný typ uznání místními orgány.
A co je nejpotěšitelnější? Věkový průměr je asi nejnižší ze všech odboček! O bohaté činnosti „Rožďalovských“ jsme již několikrát psali, ale teprve při vánočním úklidu svého červenobílého archivu jsem objevil text Rožďalovské hymny z prosince r.2003, který tak doplňuje mozaiku všech těch nádherných a upřímně láskyplných textů věnovaných milované Slavii a uveřejněných v minulých číslech čBL. Napravme chybu a přiřaďme k textům již zveřejněným následující verše. Možná, že se někomu bude zdát, že je zde až příliš invektiv vůči našemu letenskému rivalovi. Ale ruku na srdce – chovali se k nám oni kdy vyhraněně přátelsky? A mimo Prahu se vše cítí bolestněji a upřímněji!:
Je statisticky dokázáno,
že slávisty jsme každé ráno!
A i když je tma jako v ranci
spar?an nemá celkem žádnou šanci
Refrén: Když Slavie vyhraje,
se spar?any nuda je!
Sparta neříká nám nic,
jsme slávisti z Rožďalovic!
Vždy? Vy jste byli vždycky rudí,
se soudruhy v zádech prví,
ale naše srdce červenobílý
nám dodávalo vždycky síly!
Refrén
Tak vyslyšte to naše přání
Slavie, ta není k mání!
A že by měla vždy jen vyhrát!:
A? pod kostelíčkem můžem´ zpívat!
Refrén
My hvězdu máme jen na prsou,
tak soupeři a? už se třesou!
Pak a? zní do nekonečna:
SLAVIA ZůSTANE VŽDY VěčNÁ!
