Čtenářka našeho webu nám poslala velice zajímavý příspěvek týkající se událostí posledních a hlavně výzvu ke všech fanouškům a též slávistům, aby se současnou situací něco provedli.
Podpořme svůj klub, vyjádřeme otevřeně svůj názor, podnikněme konečně to, co se mělo stát už dávno, dávno před událostmi posledního ligového zápasu na pražském Strahově. Nechme stranou spory, námitky proti vedení, vzdechy po novém a stále nepřicházejícím stadionu, nechme stranou ty, kteří se středečním demonstrativním odchodem do kabin nesouhlasí, ty, kteří jej odsuzují, ty, kteří se dokonce – jak zde v příspěvcích uvádějí – za svůj klub stydí…
Ukažme všem, že se nejedná jen o „naše nářky a brekot“, jak se neustále ozývá z úst některých „fanoušků“ a bohužel i z úst „představitelů“ českého fotbalu, ukažme všem, že se nejedná jen o jakýsi vrtoch našeho vedení. Ukažme, že stojíme za naším klubem, že se nejedná jen o nespokojenost s posledním zápasem, o tři „sporné“ zákroky, která média neustále prezentují, zcela vytržené z kontextu. Ukažme všem, že nesouhlasíme s těmi, kteří toto gesto odsuzují a dokažme, že se jedná o gesto, které jasně říká:
Nechceme tomuto již dále přihlížet. Požadujeme změnu. Nechceme, aby se náš český fotbal touto cestou dále ubíral. Nechceme, aby výkony a výsledky, zejména v naší prvoligové soutěži, čím dál tím více ovlivňovaly výkony rozhodčích, ambice vedoucích představitelů některých prvoligových klubů a zejména bezedné a nenasytné kapsy těch, kteří dosud nepochopili o co by ve fotbale mělo jít především…
…a sice o radost ze hry, o zdravou soutěživost, o přízeň diváků. Nechceme prázdné stadiony. Nechceme se mračit a potichu v koutku říkat to, co je nyní třeba říci otevřeně a nahlas. Zvedněte se od televizí, od on-line přenosů, od teletextů, rádií, od novin… Vezměte své přátele, kolegy, všechny, kterým na osudu českého fotbalu záleží a přijďte podpořit myšlenku zdravého fotbalu. Pojďte nahlas vyjádřit svůj nesouhlas a veřejně upozornit na to, co se děje, a čeho si náš Českomoravský fotbalový svaz doposud nevšiml.
Přijďte všichni, kterým na osudu českého fotbalu záleží. Možná si myslíte, že nemůžete nic změnit, že pár lidí nezmůže nic. Každý člověk navíc, je upozorněním na nespokojenost, která dlouhodobě vládne mezi námi, příznivci českého fotbalu, jako takového, bez ohledu na klubovou příslušnost, bez ohledu na spory, které z klubové příslušnosti některých z nás logicky vyplývají. Nejde přece jen o Slavii, vždyť co by byla bez ostatních klubů. Obracím se na všechny, kteří mají dojem, že je ten správný čas něco udělat. Vyjádřit veřejně, že za svým klubem stojí. A nejen za klubem, ale za fotbalem a vším co k němu patří
Nebuďme dále lhostejní k událostem kolem sebe. Dejme najevo všem, co o středečním protestu pochybují, nebo jej odsuzují, co si myslíme. Že si toto dále nenecháme líbit. Že frašku z českého fotbalu neudělalo vedení Slavie, když odvolala své hráče z hřiště. Že to udělal dávno před středečním utkáním někdo jiný… Pokud se všichni nespojíme a veřejně nepodpoříme toto gesto, budou ti stejní lidé ubližovat a škodit našemu fotbalu zcela bezostyšně a především zcela bez obav a bez zábran.
Všichni dokážeme přihlížet tomu, když se našemu klubu nedaří. Všichni, sice bez známek nadšení, ale dokážeme připustit, že byl soupeř lepší, že jsme zaslouženě prohráli. O to víc se pak dokážeme radovat z výhry, zasloužené výhry! Nedokážeme však dále snášet to, co je více než patrné, a to je fakt, že korupce z českého fotbalu nezmizela. Před časem propuknuvší korupční aféra, směšné nebo spíše nulové postihy vyplývající z výsledků šetření, činnost ČMFS, volba jejího současného předsedy (která mnohem více, než středeční události na Strahově připomínala frašku…), jen prohloubila dlouhotrvající frustraci všech příznivců českého fotbalu.
Snad už jen, že nejsem častým účastníkem internetových debat, ale nyní mám jednoduše potřebu k tomu všemu něco říci. Věřím, že někteří z vás mohou mít v hloubi duše pochybnosti o tom, co se ve středu stalo, nebo stát mělo. Já je nemám, a myslím, že by je neměl mít nikdo, kdo tomu všemu dlouhodobě přihlíží a přihlížel. Pokud ve Vás pochybnosti přesto přetrvávají, pokuste se na ně zapomenout a podpořte každou akci organizovanou tímto serverem, jako vyjádření podpory Vašemu oblíbenému klubu. Prosím každého z Vás, aby se zamyslel nad tím, co čte, co dnes a denně vidí a slyší kolem sebe. Aby posoudil, zda může nebo nemůže jeho názor, slušně a veřejně vyjádřený, něco změnit, nebo se alespoň pojďme o to společně pokusit.
Na závěr, nejen pro ty, kteří se i nadále za svůj klub hodlají stydět a dosud nepochopili o co se tu jedná, úryvek ze poslední kapitoly knihy „Věčná Slavia“, Vítězslava Houšky: „V tomto střetávání myšlenek a vášní a tužeb tepe srdce slavistů a jím je naplněn jejich žitý den obecný. Jde o věci malé i větší: o body, o vítězství, o čest vlajky, o potěšení z úspěchu a triumfu. Jde o návrat do ztraceného ráje, o splnění Koškova, Pláničkova a Bicanova odkazu, o sílu a slávu a velikost Slavie, pro niž žily, trpěly a radovaly se mnohé generace. Živ buď, národe slávistický, a neumírej: mužové tvoji ať jsou bez počtu. Neklesej ve chvílích těžkých, udržuj víru, plň odkaz. Národe slavný, národe věčný! Končí vypravování o jednom z nejslavnějších fotbalových klubů. A je-li tato poslední kapitola poněkud krátká, pak proto, že končí tam, kde začíná kapitola nová, kapitola, jejíž nový a netušený děj vepíší do historie kopané ti, kteří si zítra obléknou ten krásný a tolik milovaný dres, sešitý z bílé barvy, jež značí lásku, a z barvy červené, jež je znamením krve a věrnosti“.
Autorka: Zzoe
