Dvě prestižní derby, dvakrát průběh zápasu, který krásně ilustruje celou tuto sezónu Slavie. Z mé strany je samozřejmě na místě omluva, že statistické okénko po minulém kole chybělo, ale situace se vyvinula tak, že kdybych jej napsal před týdnem, teď bych už neměl o čem psát, protože zápas na Letné jako by z oka vypadl derby s Bohemkou a ukázaly se v něm úplně stejné nešvary, na které tedy poukážeme nyní.

Nadějný start, nakonec však rozčarování. Tak lze popsat jednak sezónu jako celek, konkrétně ale také až nepříjemně velký počet zápasů Slavie v této sezóně. Slavia totiž naprosto suverénně vévodí žebříčku týmů v počtu ztracených bodů v zápasech, ve kterých tým vede. Slavia takto ztratila neuvěřitelných 18 ligových bodů v zápasech, ve kterých vedla. Stalo se tak celkem v sedmi zápasech (čtyřikrát prohrála a třikrát remizovala). Vzhledem k tomu, že Slavia má na kontě jen šest ligových vítězství, je statisticky častější případ, kdy své vedení v zápase nedotáhne ke třem bodům, než případ, že zápas vyhraje. Taková bilance je často vídána u týmů bojujících o udržení, které mají na kontě minimální počet výher, ale pro tým ze středu tabulky je to velká ostuda.

O tom, jak je 18 ztracených bodů ohromně vysoké číslo, vypovídá porovnání s ostatními kluby v lize. Druhý nejvyšší počet ztracených bodů totiž mají na kontě Příbram a Liberec, v obou případech však jde jen o 11 bodů, což je jen něco přes 60% z bodů, které ztratila Slavia. Ligový medián je potom 6,5 ztraceného bodu v dosavadní sezóně, což je skoro třikrát méně, než má Slavia. Zde můžeme hledat klíč k tomu, proč Slavia není tam, kde být chtěla, tedy na pátém místě. Na to ji totiž chybí právě těch sedm bodů, které dělá rozdíl mezi ní a druhými nejhoršími týmy v počtu ztracených bodů v zápasech, ve kterých tým vede. Samozřejmě je potřeba si klást otázku, co mají tyto zápasy společného a jaký nedostatek na straně hráčů či realizačního týmu způsobuje, že Slavia tak často ztrácí zápasy, ve kterých jde do vedení.

Mimochodem, spolu se ztracenými body jdou ruku v ruce body získané v zápasech, ve kterých tým prohrává. A nutno dodat, že těch Slavia také nemá na kontě zrovna málo, byť je to z velké části dáno hned prvním zápasem sezóny, kdy vyhrála na Slovácku 2:1 ze stavu 0:1. K tomu přidala ještě tři získané remízy, celkem to tedy dělá šest získaných bodů a v této statistice dělené šesté místo v lize - překvapivě s Českými Budějovicemi. Ještě více překvapivé je, kdo v této statistice pomyslnou tabulku vede. Není to žádný z lídrů (Sparta s Plzní takto vybojovaly shodně devět bodů, Jablonec dokonce pouhé tři), ale nenápadná Dukla, která hned třikrát vyhrála zápas, ve kterém prohrávala, a přidala k tomu vybojovaný bod proti Slavii.

Omíláme to tu stále dokola, ale i tentokrát je třeba zdůraznit, že Slavia inkasovala další rozhodující branky po standardních situacích. Na jaře Slavia inkasovala po standardkách soupeře už pětkrát, na podzim desetkrát, takže dohromady to dělá 15 inkasovaných branek po standardních situacích, tedy více než 40% z celkového počtu 36 inkasovaných branek. Žádné zlepšení v tomto ohledu tedy přes zimu nenastalo.

Co se naopak ještě zhoršilo, jsou závěry zápasů. Už jsme to nakousli výše, počet inkasovaných branek v závěrečných minutách zápasu je vysoký, Slavia naopak v posledních minutách neskóruje vůbec. Dokumentujme to bilancí vstřelených a inkasovaných branek v poslední čtvrtině zápasu, tedy od 68. minuty dále: Na jaře v tomto období zápasu Slavia nevstřelila ani jednu branku. Ve druhých poločasech se vůbec trefila jen třikrát (z deseti branek), všechny tři branky navíc přišly do deseti minut od startu druhé půle. Oproti tomu počet inkasovaných branek je vysoký: v poslední čtvrtině zápasů inkasovala na jaře Slavia v sedmi zápasech hned pětkrát (ze čtrnácti jarních inkasovaných branek), ve čtyřech případech to navíc znamenalo ztrátu bodů, jen v Brně to bylo zvýšení náskoku soupeře.

Jaký to je přitom kontrast s tím, co Slavia předváděla na začátku podzimu, tehdy v prvních třech zápasech vždy vstřelila v poslední čtvrtině zápasu minimálně dvě branky (Liberci dokonce tři). Jenže od zápasu v Teplicích ve 4. kole, kdy Škoda v poslední minutě snížil na 1:2, se Slavia v poslední čtvrtině zápasu brankově prosadila už jen dvakrát - v Českých Budějovicích z penalty (toto vedení ale ještě stihla ztratit) a doma proti Příbrami při doposud poslední domácí výhře. A opět je na místě se ptát, co konkrétně stojí za tím, že Slavia v závěrech zápasu neskóruje, naopak často inkasuje a ztrácí tím body.

Abychom nepsali však jen o negativních statistikách, rozhodně je vhodné zmínit i jednu pozitivní. Brankou na Letné, svou již čtrnáctou v sezóně, se Milan Škoda dotáhl na doposud nejlepší střelce Slavie v jedné sezóně po rozpadu federální ligy - Karla Váchu (96/97, druhé místo v tabulce střelců) a Pavla Kuku (00/01, druhé místo v tabulce střelců). A to dodejme, že ještě před pár lety by se zřejmě Škodovi připsala druhá branka proti Teplicím, která je nakonec oficiálně vlastní Grigarovou. Největší optimisté v řadách slávistů už dokonce vyhlížejí Škodův útok na dosud posledního krále střelců ze Slavie, Iva Knoflíčka, který v sezóně 84/85 vstřelil 21 branek.

Nyní už jen krátce k dalšímu dění v českém fotbale v posledních dvou týdnech. Na čele tabulky se v těchto dvou kolech nic nezměnilo, Plzeň pořád vede o pět bodů před Spartou a ta je čtyři body před Jabloncem. Právě Jablonec ale Spartu včera vyřadil z poháru, což trenér Lavička okomentoval svým typickým způsobem: "Komplikace při naplnění našich cílů to je." Ano, vypadnutí z poháru bezpochyby lze považovat za jistou komplikaci při plnění cíle, jímž je zisk poháru.

Čtvrtá Boleslav už má náskok na páté Teplice jen pět bodů a jak je pro ni typické, tak po krátké sérii výher přišly zase výbuchy, mezi něž rozhodně patří pět inkasovaných branek právě v Teplicích. Ve středu tabulky je poměrně husto, sedmé Slovácko dělí od dvanácté Slavie jen čtyři body, týmům v této části tabulky se daří střídavě, výjimkou je pouze Slavia, které se nedaří vůbec. Do víkendu byl další výjimkou Baník, který dlouho nevyhrál, ale tři body z Bohemky Baníku už prakticky zajistily záchranu.

Slavii dělí nyní shodně sedm bodů od páté příčky, na kterou chtěl Miroslav Beránek útočit, i od sestupové 15. příčky. Sedm bodů je sedm kol před koncem už hodně velký rozdíl a nelze čekat, že by se Slavia namočila jak do bojů nahoře, tak do bojů dole. O nějaké větší jistotě setrvání v lize bude možno však hovořit teprve ve chvíli, kdy Slavia alespoň jednou vyhraje. Sobotní domácí zápas proti Jihlavě je k tomu ideální příležitost.