Hodinový zápas přilákal hlavně novináře, fotoaparáty pracovaly naplno. Hráči byli rozděleni na mužstvo starých a mladých, přičemž staré doplnili ještě oba trenéři Jarolím s Vrabcem a další lidé ze Slavie. Hra byla poněkud nepřehledná, barvy dresů obou týmů byly velmi proměnlivé, a tak nebylo úplně znát, kdo hraje proti komu. Otazník visí i nad konečným skóre, sice se z údajného vítězství 8:7 radovali mladí, ale Standa Vlček tvrdil, že utkání skončilo remízou, a Pavel Kuka dokonce mínil, že dostal míň gólů, než jeho tým vstřelil.

Celkově nebyl nikdo, kdo by vzbuzoval bouři smíchu při každém kontaktu s pukem, párkrát se na zemi po podklouznutí ocitnul Standa Vlček. "Všichni jsme se s tím dobře poprali, bylo to náročné," odpověděl po zápase David Kalivoda na otázku, kdo byl na hřišti největší hvězda a kdo největší "nemehlo". Sám o sobě tvrdil, že dal tři nebo čtyři branky. "Na vesnici se hraje fotbal nebo hokej, já jsem rybníkář," líčil původ svého umu "Kali". Svůj typický čich na góly předvedl Tomáš Necid, který neustále působil dojmem, že má o něco kratší hokejku, než by potřeboval. Jen v kšiltovce čekal před bránou na přihrávku přes půlku hřiště od Pavla Fořta a lehce puk doťuknul za Kukova záda.

Pavel Kuka byl v gólmanské přilbě k nepoznání a celkově byl asi tak třikrát větší. "Větší si ani nepřipadám, spíš těžší. Horší je, že guma do brány vždycky někudy proteče," říkal exslávistický útočník. V bráně navíc nestál poprvé. "Už jsem přesedlal, chytám za Marilu Votice, ale co je to za úroveň, to opravdu netuším. Mám teď za sebou první vychytanou nulu, čekal jsem na ni celý rok," smál se Kuka, který si dal poslední půlrok od fotbalu pauzu.

Po zápase kluci plánovali společné sledování utkání Kladno - Sparta a poté rozlučku. Ta bude asi pořádná, ať už Slavie přezimuje na prvním nebo druhém místě.