1) Majitel klubu

Staré dobré přísloví říká, že ryba smrdí od hlavy. Kdyby na tom nebyl kus pravdy, asi by se toto přísloví mezi lidmi tak nevžilo. A i pro současnou Slavii je toto rčení poměrně trefné. Aleš Řebíček přišel do Slavie jako (údajný) zachránce a nešetřil výroky, že do několika let chce se Slavií hrát opět na špičce ligy. Jeho skutečné úmysly, proč Slavii doopravdy kupoval, si můžeme jen domýšlet, začíná být totiž čím dál víc pravděpodobnější, že o blaho Slavie nejspíš nešlo. Zatímco zpočátku se Aleš Řebíček skutečně dost angažoval a byl na veřejnosti vidět při různých příležitostech, poslední rok jako by se po něm slehla zem. Navenek to vypadá, že klub jede v nízkonákladovém režimu, protože přes do očí bijící mezery v kádru Slavia nedokáže přivést nikoho, kým by tyto díry zacelila. Na druhou stranu lze jen těžko mluvit o nízkých nákladech, když mezi fanoušky prosakují informace o obrovských platech hráčů, kteří na hřišti předvádějí fotbal na úrovni nejchudších týmů ligy jako jsou Znojmo nebo Bohemians. Ať je to jakkoli, faktem zůstává, že majitel na veřejnosti nevystupuje a fanouškům neříká, co má v plánu. Jeho úmysly a myšlenky tak lze pouze dovozovat z personálních změn, které provádí.

Jak z toho ven?

Ideálním řešením se zdá být prodej klubu někomu, komu bude na Slavii záležet o trochu více. Jenže kde takového člověka nebo takovou společnost sehnat? Pokud Aleš Řebíček neeviduje žádné zájemce, což je dost pravděpodobné, měl by alespoň dbát na to, aby jeho majetek neupadal a neztrácel hodnotu, což se sice zdá jako přirozené, ale praxe ukazuje opak. Po sedmičce od Teplic by měl bouchnout do stolu, důkladně si zanalyzovat, zda věří lidem, kteří mu důvěru splácejí kvalitní prací. A poté konat, protože jak je vidět, kvalitní práce je ve Slavii zoufalý nedostatek. Personální obměna prakticky na všech úrovních v klubu se jeví jako sice nákladná, ale naprosto nutná. Se současným personálním složením - především s lidmi, kteří jsou ve Slavii mnoho let a svou prací přispívají k současnému marasmu - se Slavia zvedne jen těžko.

2) Sportovní vedení klubu

Především sportovní ředitel Miroslav Držmíšek by se za normálních okolností měl po pondělku obávat o své místo. Je to právě on, který na své pozici zůstává už několik let a zatímco se trenéři pod ním mění jako na běžícím pásu, styčným bodem mezi nimi zůstává on. Pokud má někdo nést odpovědnost za to, že je kádr poskládán naprosto nevhodně (viz níže), nelze hledat nikde jinde. A svůj díl viny nese i generální ředitel Šeterle. Ten je sice ve Slavii jen krátce, ale je i jeho odpovědností, že v kádru pro prvních pět kol soutěže byl například pouze jediný zdravý stoper s nenulovým počtem ligových startů. Ke složení kádru se však detailně dostaneme níže. Samostatnou kapitolou je pak vedoucí mužstva Standa Vlček, který je sice díky svým brankám do sítě Ajaxu hráčskou legendou Slavie, sám však nikdy nepatřil k charismatickým vůdcům a osobně si vůbec nedokážu představit, že by v časech, kdy se nedaří, mohl nějakým způsobem pomoci ke zlepšení nálady v kabině.

Jak z toho ven?

Osobně jsem pro to, aby sportovní ředitel Držmíšek ve Slavii nadobro skončil. Ze všech lidí, kteří mají co do činění s tvorbou kádru, je jeho odpovědnost daleko největší. Jen těžko si umím představit, že se bude starat o nápravu současného stavu, který je z velké části právě jeho dílem. A je otázkou, zda jeho post nezrušit úplně, zvlášt když generálním ředitelem je v současnosti zkušený šíbr Šeterle, který jistě má o kvalitě hráčů solidní přehled. I Šeterle by měl ale dostat důrazné varování a jasný úkol kádr během této sezóny přebudovat s cílem být v následující sezóně už doopravdy konkurenceschopný a hrát o čelo tabulky.

3) Hráčský kádr

Jestli něco ukázal konec minulé sezóny a start do té současné, je to fakt, že hráči fotbal hrát umějí, pokud ovšem nejsou pod tlakem. Sebevědomí pak naberou zvlášť doma, pokud se jim podaří vstřelit první branku. Pokud ovšem mají ukázat kvalitní výkon v situaci pod tlakem, v drtivé většině případů se sesypou jako domeček z karet a v týmu pak není nikdo, kdo by dokázal tým usměrnit, či mu dokonce svým nadstandardním výkonem pomoci. Jediným lídrem týmu je Karol Kisel, který však spíše než výkony šéfuje díky své přirozené autoritě a zkušenostem. Na hřišti sice střílí branky častěji než ostatní, jeho mezihra ale značně kulhá a těžko jej lze označit za rozdílového hráče. Snad kdyby byl obklopen hráči s vyšší kvalitou, i jeho výkony by šly nahoru, jenže to lze napsat takřka o jakémkoli hráči. Smutným faktem je, že nikdo další není schopný na hřišti převzít vůdcovskou roli. S tímto úmyslem se možná přiváděl zpět do Slavie Marcel Gecov, jenže jeho forma přes léto úplně zmizela a po třech zápasech zaslouženě přišel o místo v základní sestavě. V takové situaci asi jen těžko může být vůdčí postavou, byť si stále myslím, že potenciál, aby se jí stal, tu je.

Celkově mi přijde kádr A týmu poskládaný značně podivně. O postu stopera se mluví a píše už dva měsíce od doby, kdy odešel zpět do Zlína David Hubáček. Vzhledem ke zranění Dobrotky tak Slavia měla pro start ligy k dispozici jen dva zdravé stopery, z toho Kolařík neměl ani jeden ligový start. Není snad třeba dodávat, že i s Dobrotkou jsou tři stopeři pro celý podzim prostě příliš málo. Totožná situace je ale i s krajními obránci. Náhradníkem na pozice pravého i levého beka, tedy za Nitrianského a Čonku, je v A týmu pouze jediný hráč, a to Dostál. Navíc při vší úctě k hráčům juniorky si nemyslím, že lze pro náhradu na tyto posty sáhnout právě tam. A tak přestože všichni tři krajní beci předvádějí v defenzivě tragické výkony, dva z nich prostě hrát musí. To je jen těžko motivační prostředí a na výkonech dotyčných to je vidět. Suma sumarum má Slavia na čtyři pozice v obraně šest hráčů, z nichž jeden je zraněný. To je neuvěřitelný amaterismus, který pak musí hasit trenér buď záložníkem Petrákem nebo dokonce útočníkem Škodou.

Tím se dostáváme k další pozici, která Slavii pálí neskutečně, a tou je hrotový útočník. V týmu jsou sice tři, nicméně Škoda - který je z málo pochopitelných důvodů pro trenéra jedničkou - opakovaně ukazuje, že branky střílí jen ve výjimečných případech. Bilance 41 zápasů - 6 branek ostatně hovoří sama za sebe. Jeho konkurenti Fenin (11-0) a Škutka (17-1) toho přitom neukázali o moc více. Co hůř, herní styl Slavie produkuje příliš málo gólových příležitostí, které by mohli zakončovat právě hrotoví útočníci, a když už nějaká přijde, dopadne to tak, jak lze vyčíst ze statistik.

Naopak záložníků ma Slavia hromadu. Nejenže je produkuje ve velkém počtu z mládeže, ale navíc i posily přivádí často právě na tyto posty. Ostatně jediný hráč do pole, který v přestupním období do Slavie přišel, je právě záložník Štěpán. Záloha přitom neplní to, co by od ní fanoušek čekal. Jediným vůdčím typem je už výše zmíněný Kisel. Krajní záložníci tým netáhnou, snad s občasnou výjimkou v podobě Mičoly, který se však po dvou zápasech zranil a hrát nemůže. Juhar, Koreš ani Štěpán rozhodně nepatří k lídrům týmu, stejně tak to nelze čekat ani od mladíků Petráka a Zmrhala (ani žádných dalších mladíků, kteří ani šanci nedostali). Na hřišti tak v poli často běhá devět hráčů, kteří nejsou schopni vlastním výkonem a entusiasmem strhnout ostatní, ale naopak čekají, jak se zápas začne vyvíjet.

Jak z toho ven?

Je podle mě nevyhnutelné udělat radikální řez v kádru, pokud má být Slavia znovu úspěšná a konkurenceschopná. Jak si evidentně po pěti kolech konečně uvědomilo i vedení, v kádru chybí vůdčí typy a naopak výrazně přebývá průměrných hráčů, kteří už zdaleka nepatří mezi nadějné mladíky. Samozřejmě to je běh na dlouhou trať a minimálně na dvě další přestupní období, protože tu hovoříme až o desítce hráčů. Nicméně už nyní by mělo odpovědné sportovní vedení (a je otázkou, zda tedy současné nebo nějaké jiné) jednoznačně určit hráče, se kterými se pro příští sezónu počítat nebude a postupně je nahrazovat jinými. Přitom už konečně dbát na to, aby hráč, který do Slavie přijde, byl jednak kvalitní fotbalově a jednak morálně natolik vyspělý, aby si vážil dresu, který bude nosit, a aby odváděl stoprocentní výkony v tréninku i v zápasech.

Je prostě třeba si přiznat, že ať už tu probíhal jakýkoli pokus o sestavení perspektivního kádru, tak prostě hrubě nevyšel. Mnohé příchody posledních dvou let byly naprosté omyly, ze kterých by si lidé ve Slavii měli vzít velké ponaučení, případně z nich vyvodit osobní zodpovědnost. Kádr Slavie by tak měl projít postupnou očistou a oddělením zrna od plev.

4) Trenér

V celém dlouhém textu jsem se až doposud vyhýbal postavě trenéra. A to z prostého důvodu, každý už si snad uvědomil, že chyba ve Slavii není chyba v trenérovi. Těch se tu protočilo za poslední roky mnoho a žádný z nich nepřinesl do Slavie prosperitu. Ať už chtěli hrát trenéři zezadu nebo ofenzivně, nudně nebo pro diváky, srdíčkem nebo profesorsky, vedlo to ke stále stejným výsledkům. Jakkoli je mi filozofie trenéra Petrouše sympatická a jeho práce si vážím, je pro mě těžko představitelné, že by tým po takové ostudě vedl dále. A to přesto, že jeho případné odvolání bude jen dalším důkazem toho, že ve Slavii je slovo koncepce považováno zřejmě za něco obskurního.

Jak z toho ven?

Dokud se nepřikročí ke změnám ve výše uvedených bodech, je podle mě zbytečné hovořit o trenérovi a doufat, že někdo jiný by Slavii v současné situaci pozvedl výrazně výše. Proto si myslím, že by se mělo k případnému angažmá nového trenéra přikročit až v době, kdy bude jasné, co vlastně majitel od vedení svého klubu požaduje a vedení by poté mělo vybrat trenéra dle svého nejlepšího přesvědčení. Jako důkaz toho, že trenéra Petrouše současné vedení klubu příliš nepodporovalo vlastně od začátku, vnímám fakt, že navzdory jeho požadavkům na posílení kádru se nic takového nestalo.

5) Celková atmosféra v klubu

A na závěr snad jen pozvdechnutí a vypsání se z pocitů, které mám konstantně už několik let. Z chování prakticky všech zástupců klubu směrem k veřejnosti a fanouškům prostě zavání amaterismus na sto honů. Slavia na mne stále působí tak, že je tam každému všechno vlastně tak nějak jedno. Prohraje se? No a, příště to třeba bude lepší. Nepřijde žádná posila? No a, tak se to pokusíme nějak uhrát sami. Příklady amatérského vystupování lze nalézat s železnou pravidelností. Ať už to je naprosto neuctivé jednání s Martinem Vaniakem nebo případ dárků k permicím, když se omezím jen na poslední dva měsíce. Nevidím ve Slavii lidi, kteří by pro klub dýchali. Vidím tam lidi, kteří tam chodí do práce, kterou někteří navíc odvádějí opravdu velmi špatnou.