O pozici ve Slavii Jaké máš pocity po podzimní části ligy? Smíšené, konečně jsem zdravý, ale moc jsem toho nenahrál a nedal v lize žádný gól. Jak prožíváš, že nejsi v základu, je fotbal pro tebe to nejdůležitější? Nikdy pro mě nebyl na prvním místě, není ani teď. Je to pro mě nezvyklá role, ale vzhledem k sedmi promaroděným měsícům jsem rád, že jsem konečně zdravý a mám před sebou třeba ještě rok nebo dva, kdy bude dost času, abych hrál. Když to nepůjde tady ve Slavii, tak se celé situaci budu muset přizpůsobit. Jak snášíš svou nynější pozici střídajícího hráče? Kozi, Matěj Samozřejmě v mém věku a po minulé promaroděné sezóně si člověk nemůže klást nějaké nároky. Navíc jsou zde další specifika, která hrají pro mladé hráče, pro nutnost prodeje hráčů. Tohle vše postaví člověka na druhou kolej a muselo by se stát opravdu něco zvláštního co se týče mého výkonu či vstřeleného gólu, aby se má situace změnila. Jak dlouho jsi ochoten hrát pouze roli náhradníka? Nebudeš uvažovat o hostování či přestupu do méně kvalitního ligového klubu, kde bys nastupoval pravidelně? Kozi Domnívám se, že vedení Slavie nemá žádný důvod, aby mi v létě prodlužovalo smlouvu. Příjemnější je samozřejmě být na hřišti od první minuty, hrát stabilně, ale zase je rozdíl být ve Slavii a kdekoliv jinde. Vzdát tuhle situaci odchodem, to je to nejjednodušší a tak to nechci. Tu první větu jsem řekl proto, že je reálně popisuje situaci, opravdu nevidím důvod, proč mou smlouvu prodlužovat na extrémně dlouho, možná přijde nabídka na roční prodloužení, ale taky nemusí. Radši bych se popral o šanci ve Slavii než odešel někam jinam, kde bych hrál pravidelně. Nemyslím si, že kluci ve Slavii jsou lepší než já, dostali šanci, dávali góly, hráli dobře, ale tahle forma se jim třeba vytratí, přijde někdo další a bude záležet na něm, zda je pustí zpátky nebo ne. To jen můj případ, čekat na šanci a nepustit je pak zpátky, dělal jsem to takhle šestnáct let a mám s tím dobré zkušenosti. V čem je rozdíl oproti předcházejícím sezónám, kdy ses na hřiště dostával více? Myslíš, že máš horší formu nebo lepší spoluhráče? člověk cítí, že se něco děje, nebyl jsem zdravotně v pořádku, takže poslední půlrok nebylo to pravé, přípravu jsem neprodělal celou, stále mě trápily bolesti. Teď jsem zapla?pánbůh v pořádku. Uvidíme, co bude dál, chce to všechno čas, bohužel v tomhle věku jde všechno pomaleji. Spíš než pocity a emocemi se řídím rozumem a pevně věřím, že vše přijde zase zpátky. Nevěřím moc na náhody, věřím v to, že kdybych byl zdravý, tak bych bez problémů hrál. Těch šestnáct nebo sedmnáct let nebyla náhoda, snad mi to teď nezačne nikdo vnucovat. člověk musí být rozumný a vidět možnosti k dané situaci. Ta je jaká je, po mém dlouhodobém zranění se kluci chytli, daří se jim, ale ne možná tak, jak bychom potřebovali, protože nám chybí strašně moc gólů a bodů, ale pořád je to lepší než bylo. Mohli bychom se tu bavit o něčem jiném nebýt zranění, která tě trápila? Určitě bychom tady rozebírali něco jiného, ale nemá smysl přemýšlet o nějakých kdyby. Myslíš, že každý trenér může mít před hráčem jiný stupeň respektu a že je to jeden z faktorů, proč hráč hraje či ne? To si nemyslím, zažil jsem patnáct trenérů, když budu trochu přehánět. Každý trenér se snaží, aby hráli ti, co pro něj mají největší přínos, i když do toho spadají další specifika, jako prodej mladých hráčů a vytváření perspektivního mužstva. Většinou rozhoduje výkon a ten u mě bude rozhodovat i do těch příštích pár měsíců. Měl bys v jiném prvoligovém týmu lepší pozici? To bych musel v první řadě hrát jinak a musel bych být zdravý. To znamená, že kdybych se dostal do základu, tak by moje pozice byla nadále stabilní, a vůbec bychom se o tom tady nebavili. Kolik se dá vymyslet při třicetiminutovém pobytu na hřišti? Jindřich čepický Když má člověk štěstí, tak se dá toho hodně stihnout i za deset minut. V zápase s Viktorkou se rozhodla celá liga a možná to nebylo ani deset minut. Všechno je otázka štěstí, výkonově se nedá stihnout vůbec nic. Záleží na mužstvu, u útočníka speciálně, co od spoluhráčů dostane za přihrávky, bez toho se hrát nedá. Když nastoupí, tak se mu třeba podaří změnit obraz hry, něco vnést, když dá gól, tak je to otázka náhody a štěstí, které hráč musí mít. Co tě uspokojuje víc – hrát celý zápas nebo dávat góly? Samozřejmě radši dám gól za deset minut než hrát celé utkání a nic z toho nemít, maximálně nějaké pocity, které však dlouho nevydrží. Jak je to s tvým přeškolováním na záložníka či obránce, o kterém se v létě spekulovalo? Kozi O tom nic nevím, to spekuluji spíše už několik let já, s tím, že bych se rád vrátil na pozici libera, protože si myslím, že vzhledem k věku je přirozené, že se hráči stěhují čím dál tím víc dozadu. Plánuješ zbytek kariéry strávit v bráně? Tak to snad ne (smích). Zatím sbírám zkušenosti, s Radkem černým bydlím už dva roky na pokoji, tak z něj taky vytahuju moudrosti. Libera jsem hrál celé mládí až do osmnácti let, takže je mi tento post blízký. Touhle pozicí se dá hodně prodloužit fotbalový věk. Fotbal se mění, musel bych si to nejdřív vyzkoušet, což by bylo riziko. Dokud to tedy takhle funguje, člověk by asi pozici měnit neměl, ale vždycky k tomu může dojít. Určitě bys chtěl hrát více zápasů, proč nehraješ alespoň za béčko? K tomu nebyla vůbec žádná příležitost, hráči, s kterými se počítá, že nastoupí za áčko, nejsou vůbec do utkání béčka nominováni. Když jsem nenastoupil za áčko, tak béčko hrálo na umělém nekvalitním povrchu, kam jsem si netroufl po mých zraněních vůbec jít. Kdyby možnost byla, dále kvalitní terén, soupeř, tak bych šel, každý zápas je moc důležitý. I když v tomhle fotbale není vůbec jednoduché se prosadit pro hráče, který je zvyklý hrát velký fotbal, je to úplně jiné. Mluvím o ofenzivě, v defenzivě je to samozřejmě jednodušší. Hrozně rád bych hrál, jedině v zápasech se dá natrénovat určitá kondice, zvyknout si na pohyb. Když ale pak přijde liga, je to jako probuzení, nemá to s třetí ligou nic společného. Lepší je trénovat s áčkem než hrát za béčko. Další aspekt je, že ve třetí lize hraje méně technických hráčů a mohl by ses snadno zranit. Mohl, nemohl, na to se člověk nemůže koukat, může se stát cokoliv kdykoliv, někdy si člověk přivodí zranění sám doma u fotbálku s dětmi. O tom nemá cenu se bavit, myslím, že to není pozice, na kterou bych se teď musel soustředit. Letos ses v základu ocitnul jen třikrát. V pohárovém utkání proti Svitavám jsi dal hattrick, svitla ti naděje, že ti pomůže ke stabilnější pozici? V té době jsem hrál pořád s bolestmi, i ve Svitavách jsem je měl. Tudíž jsem se nechtěl nikam dostat, byl jsem rád, že vůbec běhám. řekli jsme si, že půjdeme přes bolest, že zdravotní hledisko lepší nebude a že se to musí překonat. časem se ukázalo, že bolesti pomalu odcházejí, takže měsíc a půl jsem úplně v pořádku, pevně věřím, že to takto vydrží co nejdéle. Trenér Beránek v rozhovoru na iDnes prohlásil, že po skončení podzimu si s tebou sedne a proberete tvou situaci. Kdo tuto schůzku inicioval? O ničem takovém nevím, ani jsem ten rozhovor nečetl, takže k tomu nic nemůžu říct. Když teď nenastupuješ v základu a jsi často zraněný, neuvažuješ ukončit kariéru? RADEK Nebyl jsem často zraněný, jen jednou, vzhledem k tomu, že situace nedovolovala léčení, tak jsem s tím zraněním neustále laboroval, nechával jsem si tři dny čas, prášky, injekce. Hrála se kvalifikace Champions League, pak Pohár UEFA, debatoval jsem na toto téma s klubem, který si přál, abych hrál, tak jsem hrál, hrál jsem s naštípnutým kotníkem, s obrovskými bolestmi, pod injekcemi. Nakonec sezóna dopadla, jak dopadla. Na Bohemce jsem si ho naštípnul úplně a nebylo o čem mluvit. I když se nám nepodařilo se prosadit v evropských pohárech, tak jsme byli první, vrátil jsem se až ve dvou zápasech, jeden s Teplicemi, kdy jsem dal dva góly, a pak s Viktorkou Žižkov, kdy skončila sezóna obrovským neúspěchem. Nehodnotil bych to tak, že jsem byl několikrát zraněn, to bylo pořád to samé a neměl jsem šanci ho doléčit. Měl jsem to udělat obráceně, měl jsem se na všechno vykašlat a vyléčit se. Udělal jsem to podle svého svědomí a jsem za to rád. Nechceš tedy zatím ukončit kariéru a chtěl bys ještě tak dvě sezóny ve Slavii hrát? Mám smlouvu do konce sezóny a nezáleží na mně, jestli budu hrát ve Slavii nebo někde jinde. Když budu zdravý a bude mě fotbal bavit, tak můžu hrát třeba ještě pět let. A bude jedno, jestli budu ve Slavii nebo jinde, je důležité, aby mě to bavilo a přinášel jsem něco nejen sobě, ale i ostatním Jsi spokojen s tím, čeho všeho jsi ve své fotbalové kariéře dokázal? Nebo tě ještě něco motivuje? Slaviaman Jsem člověk, který nepotřebuje motivaci, dokud mě to bude bavit a budu hrát, titul, netitul, to je jedno, hraje se pro vítězství, když vyhrajeme třicetkrát, bude titul, o to to bude krásnější, někdy je to pohár, někdy je to individuální ocenění. Fotbal se hraje, aby se vyhrávalo, což mladá generace nezná, ta to jde jen odehrát, podle toho výsledky taky vypadají. člověk se nesmí rozčilovat na ty, co na to, s prominutím, kašlou, všechno musí být pozitivní, protože to přináší ovoce. Takže já čekám, až to ovoce ponese. Jsi tedy spokojen, s tím, čeho jsi dosáhnul? Nejsem, kdyby mi někdo řekl v osmnácti, čeho docílím, tak budu nad míru spokojený, spíš bych mu nevěřil. časem se promítlo, že se střídala horší a lepší období, přičemž lepších bylo víc, protože na horší se zapomíná. Dnes, když to hodnotím, vím, že to mohlo být daleko lepší, že jsem si sám sobě něco ukradl, že jsem měl spoustu věcí řešit jinak, ale už to nemůžu vrátit. Nejlepší by bylo mít dnešní rozum a být o dvacet let mladší, ale to nejde. Jsem spokojený, ale mohlo to být o sto procent lepší, mohl jsem to víc prožít. V roce 1994 jsi vyhrál anketu Fotbalista roku. Jsi spokojen i s individuálními úspěchy? V popředí jsem se pohyboval několik let. S tím musí být člověk spokojen, musí se povést celá sezóna, člověk musí mít dlouhodobé štěstí, aby jeho jméno někde figurovalo, a ještě aby se ostatním tak nedařilo. To se povedlo a alespoň jeden rok jsem stál na tom nejvyšším stupni. Koho jsi letos volil jako nejlepšího hráče? Myslím, že Tomáše Rosického. Moc nehraješ, ale stále jsi mezi fanoušky nejoblíbenějším hráčem ve Slavii, proč? Záleží na tom, v jakém okruhu přátel Slavie se člověk pohybuje, na mě jsou rozdílné názory. Na každého, kdo se na pár let ztotožní s klubem, vydrží v něm dlouho a pak se do něj ještě dokáže vrátit, mají lidé pohled trochu jiný a možná mu spoustu věcí i odpustí. Letos má Slavie blízko k titulu, byl by pro tebe cennější než bundesligový? To jsou dvě věci, které se nedají srovnat. Bundesligový titul bych dal asi na první místo, to je úplně jiný fotbal, jiná kvalita, je to jinak celé hodnoceno veřejností. Když dnes přijedu do Německa nebo je o mně zmínka, tak jsem deutsche meister a to mi zůstane navždycky. Když vyhrajete titul v čechách, můžete jich mít třeba třináct, tak po vás stejně lidi budou plivat. Získat titul tady je také strašně důležitý pro kariéru, mně se to ještě nepodařilo.Všechno, co je poprvé, je moc důležité, ale není to srovnatelné. Navíc byla řeč o tom, že bychom letos mohli titul získat. Já naše šance vidím zatím jako minimální, protože máme obrovský bodový odstup od Sparty a musíme pokračovat v trendu, který jsme nastolili, což bude hrozně těžké. Pak musíme čekat, aby Sparta ještě dvakrát prohrála, a to nebude lehké, Sparta dělá vše jak na hřišti, tak mimo něj, aby si tohle místo udržela. Pořád věřím tomu, že zápas na Spartě vyhrajeme a získáme tři body, bude se hrát vlastně o šest bodů. Na druhou stranu nás čeká spousta těžkých utkání jako třeba v Liberci. Budu rád, když liga bude vyrovnaná, když odstup, který jsme měli příležitost ztenčit, se zmenší. Pokud by se v derby rozhodovalo o první místo, bylo by to fantastické, ale máme k tomu dost daleko. Navíc Slavie se bude muset koncentrovat na pohárová utkání, kdežto Sparta to bude mít mnohem jednodušší. Když chceme uspět, tak nás to bude stát další síly. Dochází v Německu k situaci, že by byl odvolaný trenér vedoucího týmu ligy? Stává se to, samozřejmě kdyby Bayern Mnichov nepostoupil do základní skupiny LM, tak se to stát může, je to otázka komunikace a dalších věcí. Ve Spartě nebyla určitě tak dobrá atmosféra, jak si všichni přáli, jinak by k tomu kroku nikdo nesáhnul. Co si myslíš o Adautovi? David Šimek, Sobul Mně se s ním hraje výborně, je to fotbalista, který hraje hlavou, u fotbalu myslí. Myslím, že bylo vidět, že si spolu rozumíme. Adauto je mladý kluk, na Brazilce až neuvěřitelně hodný, pár jsem jich už poznal. Je rozdíl potkat někoho, kdo hraje v Evropě deset let a někoho, kdo se snaží prosadit. Má moc rád fotbal, chtěl by hrát, nehraje, nechápe potřeby týmu, které tady jsou. Jsi k některým svým spoluhráčům kritický, máš s klukama z kabiny dobrý vztah? Mathis Mám horší vztahy a mám špatné vztahy, ale je mi to úplně jedno, protože hráče, u kterého necítím, že chce pro vítězství udělat maximum, musím „zjebat.“ Každý má na to jiný názor, já mám tento, měl jsem s tímto postupem úspěch a budu ho dál prosazovat. Jestli má někdo jiný, tak mě to moc nezajímá. Určitě mě nemají rádi, já to vím a není to žádné tajemství. „Jebal“ jsem je hodně, samozřejmě z mé současné pozice je to těžší, od hráče, který nehraje pravidelně, to ostatní moc neberou, ale to je mi úplně jedno. Tenhle mančaft má handicap, že některé zápasy byly jen tak odehrány, aby byly odehrány, fotbal se hraje na vítězství. Máš kamarády mezi spoluhráči? Mám, je jich spousta, já jsem kamarád s každým. Když mi bylo dvacet a nějaký balón jsem vypustil, tak mě „zjebali“ do čehokoliv. člověk si to všechno musí uvědomit, jinak budeme pořád druzí a furt budeme brečet na něco, co není pravda. říkal jsi, že obýváš pokoj na soustředění pokoj s Radkem černým. Je to tvůj nejlepší kamarád ve Slavii? Nechci říkat nejlepší, spíše nejbližší. S Honzou Suchopárkem a Radkem Bejblem jsme toho spoustu zažili. S Radkem trávím víc soukromého času, je slávista jako já, máme podobné názory, stejné cítění, znám se i s jeho bráchou. Kritizoval jsi vedení Slavie, přinesla něco kritika? Nevím o tom, že bych byl kritizoval vedení Slavie. Nelíbilo se ti, že nemáte k dispozici kartičky, které byste mohli fanouškům podepisovat. To nebyla žádná kritika, byla to pouze odpověď na to, když se mě někdo zeptal, jestli máme kartičky na podepisování. Někdo mě kritizuje, že neodepisuju na dopisy, ale co mám odepisovat, to mám podepisovat svoje privátní fotky? Půl roku jsme to dávali v potaz, požadovali jsme je. Vše se vyřešilo a máme je. Jak by ses zachoval, kdybys vstřelil neregulérní gól jako například Baranek v Olomouci? Přiznal by ses rozhodčímu nebo v zajmu zisku bodů bys trval na uznání branky? Vizzir Nic takového se mi ještě nestalo, ale určitě se jedná o hodně těžkou situaci. Nedá se o tom diskutovat obecně, záleží na podmínkách – za jakého je to stavu, co všechno gól může způsobit. řeknu to na rovinu – když někdo není schopen udělat pravidlo, které by hráče donutilo přiznat se, tak to moc nemá cenu. Ve fotbale je křivd tolik, někdy jsou i chtěné, proti tomu je tohle maličkost. Já osobně už bych se dnes přiznal, ale určitě ne ve finále mistrovství Evropy nebo v semifinále Poháru UEFA. Tyto sporné situace se dají řešit, stačí ustanovit reguli, že když hráč zahraje rukou, musí ji přiznat, když ne a video prokáže jasnou ruku, dostane deset zápasů stop. To si pak každý rozmyslí. Hráči Slavie mají v každém zápase spoustu šancí, ale mají tragickou koncovku. Trénujete speciálně zakončení? Mathis Na to se zaměřovat v tréninku moc nedá, situace, která nastane na hřišti je úplně jiná. Jediná možnost je hrát při tréninku klasickou hru a naučit se situace řešit s chladnou hlavou, což nám zatím moc chybí. Dnes jsi synonymem pro slávistický klubismus, jak ses ke Slavii dostal? Děda byl slávista a já bydlel kousek od Slavie. Chtěl si někdy v mládí hrát za Spartu, Bohemku nebo Žižkov? Vesly Žižkov v té době neexistoval Bohemka se Spartou mi nic neříkaly, byl jsem slávista. Jak vzpomínáš na vojnu v RH Cheb? Strašně rád, byla to jednodušší vojna než ta klasická. Hráli jsme fotbal, užili si spoustu legrace, navíc pro mě to byl obrovský začátek a krok k fotbalové kariéře. Bez účinkování v Chebu by mi asi vše trvalo dvakrát tak déle. V Chebu ses potkal s Horstem Sieglem a stali se z vás kamarádi. Myslíš, že se můžete ještě sejít v jednom klubu? Třeba příští rok. Všechno se může stát. Ve fotbale se říká, že všichni se za kariéru vidí dvakrát, podruhé jsme se ještě neviděli. Účinkování v bundeslize Ve 25 letech jsi odešel do Kaiserslauternu. Myslíš si s odstupem času, že byl odchod vhodně načasovaný? Mohl jsi odejít už dřív? Měl jsem dva roky před tím spoustu nabídek, ale většinou mi nevycházely zápasy, v kterých se rozhodovalo, vždycky přijel někdo, já zahrál katastrofálně, protože jsem věděl, že mě někdo pozoruje. Pak jsem to jednou nevěděl a dostal se do Kaiserslauternu. Myslím, že věk byl optimální, měl jsem za sebou třicet reprezentačních startů, takže i zkušeností z velkého fotbalu, které se mi hodily. Co říkáš na odchody hráčů do zahraničí, když jim je dvacet let? Není to správné, ale je to nutnost k přežití, kluby by bez toho nepřežily. Hráč musí odejít co nejdřív, pokud chce dosáhnout na nejvyšší příčku, někdy je potřeba i tři čtyři roky, aby si zvyknul na prostředí, sžil se s ním a posbíral zkušenosti. Byla bundesliga tvou cílovou metou, ligou, kterou si nejvíc považoval, nebo jsi měl ještě vyšší cíle? V té době se nám o takových věcech ani nesnilo, to byla jiná doba, kterou nemůže mladší generace pochopit. Když ses hrál hvězdou v Kaiserslauternu, pomýšlel jsi, že by sis chtěl zkusit i jinou ligu? Celkově bylo Německo daleko populárnější a liga atraktivnější než třeba ve Španělsku. Teď vylítla španělská liga, všechno se odvíjí od výsledků v pohárech. Bylo to splněním naprosto všeho, měl jsem i nabídky po mistrovství Evropy, mohl jsem jít s Karlem Poborským do Manchesteru, ale neměl jsem na to odvahu, povahu. Uvědomil jsem si, že bych mohl sedět na lavičce a byl dva roky jen do počtu. Byl jsem v zemi, kde jsem zvládnul jazyk, zvykl si na prostředí, navíc se jednalo o sociálně nejsilnější stát, který jsem kdy navštívil, život tam byl nádherný. člověk mohl užívat požitky, které měl. Jsou země, kde člověk má požitky a stejně je nemůže realizovat, protože to nejde. Příklad Anglie – nádherná země na fotbal a silná ekonomicky, ale tři sta dní v roce prší, na pohled smutná země. Navíc se tam jezdí vlevo. Jaká byla úroveň tvé němčiny při příchodu do Německa? Tragická, jako u každého Cecha, uměl jsem pozdravit a počítat do deseti. V Kaiserslauternu už tři sezóny před tebou působil Mirek Kadlec. Znali jste se z reprezentace? Hrála jeho přítomnost v klubu roli v tom, že ses tam rozhodl jít? Samozřejmě, že jsme se znali, pomáhal mi se vším, byl pro mě spojením mezi světem a mnou. Když člověk nerozumí, tak nemá šanci se zařadit, to je šílený pocit. Měl jsem konkrétní nabídku, reagovali rychle, předběhli Duisburg, já bych šel kamkoliv. V té době byl Kaiserslautern druhý, měl nádherný stadion, měl fantastické fanoušky. Mirek mě pošoupnul, řekl ano, toho vemte, cesta byla vymetenější. Navíc měl úspěch, takže jsem to měl jednodušší i u fanoušků, nekoukali na mě nějak nedůvěřivě. Měl jsem štěstí, začal jsem hned dávat góly. Kdo byl tvým nejlepším kamarádem v K’lauternu? Jaké styky udržuješ dnes s Mirkem Kadlecem? Kluků tam bylo spoustu, dost se to měnilo. Nejlepším kamarádem mi byl Mirek, je to člověk, kterému důvěřuji. Jaký je tvůj názor na současnou situaci v K’lauternu? Má to nějakou spojitost s problémy, kvůli kterým jste sestoupili? Byly tenkrát problémy s nákupy hráčů a se hřištěm, které nebylo v dobrém stavu a zapříčinilo ztrátu spousty bodů, mužstvo nebylo tak kvalitní, aby zápasy zvládlo. Teď je situace úplně jiná, evropský trh oslabil kvůli problémům s televizními právy. Nevím, kolik procent rozpočtu klubu práva tvořila, kolik zmizelo, každý snaží se to vyřešit tak a tak, někde se hráči vzdávají prémií, někde se o tom mluví nahlas, aby dělali na diváky dojem, jinde potichu. Stalo se to, s čím nikdo nepočítal, kdyby se to stalo tady, bude mít třeba šest klubů tyto problémy. V Kaiserslauternu se pět let po sobě předělávají tribuny, staví úplně nový stadion, zvyšují kapacitu a takové stavby stojí strašný peníze a příjmy najednou nejsou, takže přišla krize. Navíc se nedařilo výsledkově, Kaiserslautern se snažil dostat po vítězství titulu mezi špičku nejlepších klubů nejen v Německu, ale i v Evropě, snažil se o prezentování hráčů, jako byl Djorkaeff. Je to samozřejmě o něčem jiném a strašně moc to zatěžuje klub. Zkusili to a zjistili, že zaprvé to nepřineslo úspěch, zadruhé ekonomicky to klub zatížilo a na to nebyl nikdo připraven, sešlo se to vše najednou. Nevím, do jaké míry na tom měli vinu další lidi, jsem v kontaktu s někým z Kaiserslauternu, ale nikdo do toho nevidí. Jenom my tady v čechách vedeme dohady a každý do toho vidí, novináři vidí do účetnictví Kaiserslauternu, vědí, kolik kdo tam dluží. Koukám na to trošku jinýma očima. V sezóně 97/98 jste získali titul, ale ty si hned odešel do Norimberku. Proč? Bylo to úplně prosté, končila mi smlouva, neměl jsem zájem prodloužit, protože jsem řešil soukromé problémy se synem z prvního manželství, který šel do školy, nemohl jsem ho vídat. Chtěl jsem být co nejblíže a myslel jsem na návrat do ?ech. Chtěl jsem hrát rok, skončit v Německu a jít zadarmo do čech, to byla jediná šance, jak se vrátit. Hrát za Slavii nebo někde jinde, kde mě vezmou, chtěl jsem se vrátit na špičku ligy. Přišla opačná nabídka Kaiserslauternu, kdy mi řekli, že mě za slušných podmínek dají do Norimberka, podepíšu tam smlouvu na tři roky. Vzdálenost Norimberk-Praha byla jen dvě hodiny autem, mně to přišlo jako skvělé řešení, navíc Mirek Kadlec také odešel, moc věcí už mě tam nedrželo. Jaký byl zájem v Kaiserslauternu o tvé služby? Myslím, že bych v něm mohl hrát dodnes. Bylo to angažmá, které se povede jen jednou za život, prožil jsem tam pět nádherných let, byl jsem pět let nejlepším střelcem mužstva, noviny psaly, že jsem se stal nejoblíbenějším hráčem klubu, to nevím proč, dával jsem jen góly a nic víc jsem pro to nedělal. V tomhle stavu bylo těžké odejít, moc lepších klubů v Evropě asi není. To prostředí, klima, město i s okolím mělo sto tisíc obyvatel a každý zápas byl vyprodaný, i když jsme byli ve druhé lize, to se tady ani nedá pochopit. Odešel jsi na jednu sezónu do Norimberku, jak se ti tam dařilo? V Kaiserslauternu, jsem měl poslední půlrok problémy se zraněním kolene, pak ke konci to bylo dobré, přišel titul, nádhera. V Norimberku se mi dařilo, možná jsem odehrál svou druhou nejlepší sezónu v té době, bylo to bezvadné. Pak přišel hloupý sestup v posledním kole, nám stačila remíza, kdybychom prohráli, tak pořád musel Frankfurt vyhrát o čtyři góly doma s Kaiserslauternem, který hrál o Champions League. Prohrávali jsme 1:2 patnáct minut před koncem, v tu chvíli Kaiserslautern vedl 1:0. Frankfurt vyrovnal na 1:1, byla asi 74. minuta. Snažili jsme se vyrovnat, byl to nepovedený zápas, skončil, jdeme do kabin a najednou slyšíme, jak stadion divně hučí a dozvěděli jsme se , že Frankfurt nastřílel za posledních dvanáct minut čtyři góly a my jsme tím pádem sestoupili, takže šok. Byl sestup hlavním důvodem tvého odhodu do Stuttgartu? Po sestupu nechtěla ani jedna strana, abych hrál v Norimberku, pro druhou ligu jsem byl moc drahý. Velice korektně jsme se rozešli s tím, že Norimberk dostal dobré peníze od Stuttgartu. Všechno bylo perfektní, měl jsem v přípravě fantastickou fazónu, jenže pak přišly potíže s kolenem a vleklo se to celý rok, celé týdny mě všichni utvrzovali v tom, že to bude lepší, pak jsem stejně skončil na operaci a ztratil tři měsíce. Zase trvalo nějakou dobu, než to bylo dobré. Do Stuttgartu jsem šel z ekonomických důvodů, protože Norimberk by mě tam zadarmo nepustil, bylo to optimální, lítalo z něj letadlo do Prahy a byl jen o hodinu a půl dál než Norimberk. Následoval přestup do Slavie. Měl o tebe v česku zájem jen ona? Neřekl bych, že by se o mě zajímala, bylo to ve fázi domluv. Pak do jednání vstoupil jiný český klub a my byli dohodnutí se Slavií. Mohlo se stát, že bych zamířil jinam. Splnil návrat do tvého mateřského klubu tvé představy? Splnilo mi to všechno, akorát podzim byl hrozně těžký, pak i jaro, nakonec jsme skončili druzí, ale kvalita týmu se nedá srovnávat se současností. Pak přišel špatný los a nepostoupili jsme do Champions League. V reprezentačním zápase s Irskem jsem si štípnul kost a dohrával jsem sezónu s bolestmi, navíc jsem si i dojebal koleno. Kdyby sis měl vybrat mezi mučením a přestupem do Sparty, co by sis vybral? Kasparov, Hulinsky Budu upřímný, mučit bych se nenechal, to bych radši přešel do Sparty. Otázka je, jaké by to bylo mučení. Je ve spar?anských silách sestoupit? Hulinsky Asi to není v silách české ligy, ale každé mužstvo může sestoupit, to se stalo Spartě i Slavii. Slavie byla v té době ověnčena několika tituly, není to nic těžkého. Co považuje za největší problém českého fotbalu? Prostředí, ve kterém se pohybuje, které je nazýváno korupčním, které je neustále obviňováno z toho, že se tam něco děje. Příběhy, které někteří lidé nabízejí a které kolují, odrazujou slušné lidi, kteří by do fotbalu chtěli a mohli investovat, vzniká v nich pak nedůvěra. Fotbal je o penězích a vždycky bude, bez nich to nejde. Vytváří nepříznivé klima hlavně novináři? Myslím, že na něm má podíl celá česká společnost, jestliže v 99% jakékoliv činnosti v české republice korupce je, a nedaří se nám ji vymazat, spíše ji podporujeme, je to normální a je to důsledek všeho. Jaký je tvůj názor na současné vyšetřování regulérnosti konce loňského ročníku (konkrétně zápas Slavia - Žižkov)? Mustapha Podle mě je to šaškárna a ztráta času. Tvrdím, že v tom nic nebylo, určitě ne ze strany, jak je to prezentováno. Nakolik vidí do zákulisí fotbalu hráči a novináři? Těžko říct, myslím, že zákulisí je zákulisí a do něj nevidí nikdo, tak aby mohl říct, že je to tak nebo tak. Máš nějaké špatné zkušenosti s novináři? Sem tam ano, ale také není to lehké povolání, musí se nějak živit. Návrat do reprezentace? Vzdal by ses reprezentace na protest proti jejímu trenérovi jako to kdysi udělal Patrik Berger? Záleží na tom, co člověka k tomu vede, ale když jsou důvody, tak se člověk musí rozhodnout. Jaký byl tvůj největší zážitek v reprezentaci? Určitě EURO 96. Pomýšlel jsi na dosažení prvenství ve statistikách reprezentace v počtu odehraných utkání a vstřelených branek? Jak moc tě mrzí, že tohoto prvenství asi nedosáhneš? Slaviaman V nároďáku byla velká sázka, stálo by mě to hodně peněz. Po utkání s Irskem jsem myslel, že to hravě zvládnu, jenže pak přišlo zranění, moje osobní chyba, že jsem ho nedoléčil a o všechno přišel. Myslíš,že máš ještě nějakou šanci podívat se do reprezentačního družstva? Kozi Spousta věcí se už ve fotbale stala, ale člověk musí přemýšlet reálně, myslím, že k tomu již nedojde. Nepomýšlíš na nějaký přátelský zápas, který by byl tvojí rozlučkou s reprezentací? Kozi Na tuhle otázku nechci odpovídat, protože s tím mám velice špatné zkušenosti. Víš co znamená "Kukův syndrom"? Kasparov Ne. Je to označení pro neproměňování vyložených šancí. Jak moc tě mrzí, že tvé jméno je automaticky s touto větou spojeno? Když někdo tolik šancí má a promění jich míň, než snese kritika, tak je to asi po právu. Kdybych góly dával, tak o měn píšou jinak. Neúspěch v kvalifikaci na MS 98 byl svalován hlavně na tvou střeleckou impotenci. Mrzelo tě to? Těžko to svalovat všechno na mě, neproměnil jsem maximálně tři okaté šance, které byly víc než stoprocentní. Byli tam i jiní hráči, kteří měli příležitosti a nedali je. Jinak i v jiných částech kariéry jsem spaloval šance víc. Rodina Když jsme spolu naposledy mluvili před rokem, tak si očekával narození dcery. Té je teď přes rok. Splnil její příchod na svět tvé očekávání? Samozřejmě, čekal jsem na ní dlouho, splnil se mi tajný sen, po dvou klucích se konečně narodila i holka. Měli jste s ní velké problémy, protože pořád plakala, už je to lepší? To už je pryč, to bylo prvních deset měsíců. Teď už je to úplně jiné. Uvažujete ještě o jednom potomkovi? To ukáže až čas, teď jsme spokojeni. Máme práce nad hlavu, hlavně Renata. Teď by to ani nepřicházelo v úvahu vzhledem k věkovému rozdílu a tomu, jakou práci děti dají. Možná, že bychom se tomu v budoucnosti ani jeden nebránili, uvidíme. Neuvažuje Renata o návratu na televizní obrazovku? Kdyby chtěla jít zpátky na Novu, bránil bys jí v tom? Ronovská Já určitě ne, ale obě dvě děti ano, takže myslím, že to momentálně vůbec nepřipadá v úvahu. Co bude v budoucnosti, ani sama Renata neví. Zabývala se Renata intenzivněji o fotbal, než jste se poznali? Já myslím, že spíš ne. Dokázala by definovat, co je to ofsajd? To nedokážu říct, myslím, že spousta chlapů kolem fotbalu a fundovaných lidí, kteří by to vědět měli, by to nezvládlo říct. Jak je to s působením staršího syna Pavla ve Slavii? Zatím hraje za Meteor 8, je mu deset let, jsem rád, že se snaží dělat něco poctivě. Uvidíme, co bude dál. Zatím hraje vepředu nebo v pravé záloze, záleží na tom, kam ho trenér postaví. V tomhle věku hledá, který post mu nejvíc vyhovuje. Uvažoval si, že by šel do Slavie? Zvažoval jsem to, bohužel pro něj se Slavie momentálně zabývá programem sportovní třídy, kde chodí kluci do sportovní školy Slavie a začíná jim trénink v půl druhé. Proto to není reálné, vzhledem k bydlišti a možnostem. Nemyslíš, že může mít problém , že ho všichni budou srovnávat s tebou? Každý s tím má problémy, to zažili všichni, ale to není důležité. S tím se bude muset umět poprat, stejně tak můžeme spekulovat o tom, zda mu fotbalovou cestu neusnadní. Záleží čistě na něm, jak využije talent, který třeba bude mít. Budoucnost Chtěl by jsi po skončení své hráčské kariéry zůstat u fotbalu? Pokud ano, bylo by to výhradně ve Slavii, nebo by ses nebránil i práci v jiném klubu? Radovan, Vašek Roučka Vůbec nevím, musel by být nějaký důvod. Uvažuješ o trénování mládeže? Kozi Nevím, jestli je práce s mládeží reálná, dá se dělat jako dobročinná akce, nikdo ji nezaplatí. Kdybych se chtěl zabývat mládeží, něco bych pro ní dělal, ale určitě by to nebylo za peníze, protože na to v republice ekonomika není stavěna. Neuvažuješ o sepsání nějaké knihy, která by přibližovala tvou úspěšnou kariéru? Kozi Na to je asi dost času, nejsem typ, který by něco psal, nemám pocit, že by to někoho zajímalo. Pokud ano, tak by to mělo být něco jiného než kniha, kde si člověk přečte o tom, jak odmalička chodím na tréninky atd. Jako kluk jsem měl rád fotografické publikace, zachycení momentů, góly, jak to vypadalo dřív, to by asi kluky zajímalo víc. Na nějaké extrakty ze života nejsem, ale možná že mě k tomu někdo přemluví. Máš nějakou trenérskou licenci? Kozi Mám dvojku a rád bych si udělal ještě jedničku. Hraješ nejen fotbal, ale dále i podnikáš. Prozradíš něco bližšího o této činnosti? Podnikám v oboru luxusní obuvi, máme tu výhradní zastoupení německé obuvní firmy a dva slušně fungující obchody. časopis Hattrick je poměrně známý, tam člověk nějaké aktivity také vyvíjí, možná je to jedna z věcí, které bych se mohl v budoucnu věnovat. Mám společně s kamarádem i hospodu, ale není to nic, čemu bych se chtěl více věnovat. Sleduješ také hokejovou Slavii? Kasparov Sledoval jsem do zápasu s Havířovem a od té doby mě to nebaví. Jak se liší tvá strava od ostatních lidí? Jiří Eischmann Jídlo nemám odlišné, jím to, co mi chutná. Mám štěstí, že mi chutná to, o čem se říká, že je zdravé. Mám rád italskou kuchyni, ale když mám chu?, tak si dám všechno. Jak je to ve Slavii s kreatinem, užíval jsi ho? Jaký je tvůj názor na něj? Jiří Eischmann To jsem nikdy nebral a brát nebudu. Dostávali jsme to do pití v letním soustředění, hned jak jsem se to dozvěděl, tak jsem to odmítal, protože žádná svinstva do těla nechci. Věřím, že kluci po něm budou běhat rychleji, ale vstřelit branku vám to stejně nepomůže.