Zdravím vás Slavisté, a dovolím si odpovědět na příspěvek Edwarda The Irona. Vůbec není lehké správně formulovat nějakou odpověď, když alfa a omega názoru Eddieho je jeho přesvědčené, ´že (já) tomuto tématu jako cizinci ze západu prostě nemůžu rozumět´, jak znělo hned v prvním paragrafu a opakovaně v poslední větě.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec se pustit do odpovědi a když už, jak odpovědět abych se snažil vysvětlit (a) že i cizinec může mít pochopení pro vaši obavu z neužití osobních údajů, (b) abych dokázal že i západ měl a má své problémy, kde se nejednalo jen o šmírání, ale kde kvůli snahám upevnit si svojí moc docházelo k závažným trestným činům a (c) abych nepřipsal k těm znmíněným 58 stránkám další – i když nejde Eddiemu odpovědět v pár slovech. Kdo tedy nechce se zabývat moji odpovědi, ať ji přeskočí.

Samozřejmě přiznávám, že moje znalost Česka a tedy posouzení problému, o kterém se poslední dobu tady debatuje, se nikdy nemůže srovnat s osobní znalosti, kterou řada z vás má, a mluvím o těch, kteří jste totalitu aktivně prožívali a možná i byli sami šikanování, v horším případě i trestání. Pro vás mám velký obdiv a obrovskou úctu. Přesto si myslím, že moje startovní pozice je možná poněkud srovnatelná s tou, kterou velká část Slavistů má, a teď mluvím o mladší generaci. Platí to pro ty, kterým je méně než 25 let, ale často i pro ty, kteří byli v 1989 děti, a kteří tehdy realitu jako dítě ještě nevnímali. A kteří přesto se oprávněně tady vyjadřují o problematice fan-karty, stejně jako já, ale pro které tedy naopak neplatí adagio ´že tomu prostě nemůžou rozumět´. Kteří o 1948, o 1968 a následně o létech normalizace vědí hlavně to, co se učili ve škole, slyšeli doma, četli.

A v tom případě jsem, myslím si, i já. Mám Česku manželku, mám 4 dcery které mají dvojitou národnost, mám ze strany manželky v Česku rodinu. Než byl internet, tak jsme si nechávali posílat do Belgie noviny, a protože mě zajímají různé názory, tak jsme odebírali jak Dnes, tak Právo. Denně si přečtu zprávy na internetu, rodina pro nás schovává noviny a časopisy, v Belgii sledujeme českou televizi, zprávy, diskusní programy. Mám extra pozornost pro českou politiku a s tím spojenou korupci, o běžnou kriminalitu, o hospodářskou kriminalitu, o justici, o fungování policie. O věcech, které mě zajímají, si extra informaci vyhledám. Atd, atd, atd. Jinak jsem se také s realitou v Česku mohl osobně seznámit, byl jsem tam poměrně často, stejně jak na Slovensku, a to jak pracovně pro firmy z Beneluxu, tak osobně, s rodinou na návštěvě. Nejednalo se tam ale o špehování a zneužití osobních informaci, ale o korupci a pokus o korupci, ať se to týká politiků, policistů, podnikatelů.

Česko, jeho minulost, jeho problémy a součastná situace mi není tak cizí, jak by se mohlo zdát. Myslím, že umím být kritický, moje názory co se týká otevřenost, smysl pro fair play nejen ve fotbale ale i běžném životě jsou tady na SN myslím si už známe, stejně jak můj postoj co se týká rasismus, ochrany slabších, a to, co chápu já pod pojmem slušného lidského chování. Nejsem ale naivní snílek, jsem myslím realista.

ČISTÁ BELGIE?
Co se týká různých skandálu, není Česko takový unikát jak si mnozí myslí. Samozřejmě má i Belgie svoje černé stránky, minulost, se kterou se nemusí vůbec chlubit. Belgičané (hlavně Vlámové) kolaborovali během války s okupanty, stejně jak tomu bylo v Holandsku, o čem jsem již psal a na co Edward reagoval. Stejně jako v Německu a v Holandsku zůstala velká část úředníků, kteří během války projevili svoji loyalitu s nazi-režimem, i po válce na svém místě v administrativě, v justici, v represním aparátu. V Česku jste měli/máte lustraci, něco takového u nás vůbec nebylo. Na to jsem reagoval v mé poznámce, nejedná se tedy o kritiku slov Hrabě, jak si špatně pochopil, Eddie. U nás nebyla po válce žádná čistka, jako u vás. Státní aparát, justice, policie, málo co na západě změnilo. Bylo tomu tak u nás, v Holandsku, v Německu.

Tady je Berbr v čele asociace, u nás zůstali Berbři na vedoucích místech státní moci, justice. Ti Berbři, kteří během války poslali deseti tisíce občanu na nucené práce, do koncentračních táborů. Kdysi jsem tady v reakci na Spinove poznámky o nazi-režimu už psal, že moje matka byla jako 16leté holka mezi těmi, kteří byli poslaní do Německa a že byla nasazená na nucené práce. Provinila se tím, že pracovala v domácnosti tehdejšího vrchní státního zástupce v Antwerpách, který spolu s jeho rodinou putoval do koncentračního táboru. Doma její rodiče nevěděli kam zmizela, moje babička se návratu své dcera v 1945 nedožila. A právě ti, kteří rozhodovali o osudu moje matky a sta tisíce jiných, zůstali u moci po válce, stejně tak v Hollandsku, a nejen tam.

A po válce nastal velký hon, ale ne na kolaboranty, ale na hrozící nebezpečí komunismu. Mccarthismus nebyl jen v USA, ale i v západní Evropě. Čistky se prováděly na základě často nepodloženého obvinění. I u nás máme Staatsveiligheid neboli oddíl Bezpečnost státu, který sbírá informace o ideologickém extremismu, o radikalismu, o sektářských organizacích, organizovaném zločinu, ekonomické špionáži, proliferaci zbrani, terorismu, atd. Tento oddíl byl založen po válce, a pravidelně se provinil tím, že operoval ne zrovna kosher v honbě na možné nepřátele.

KRIZE DEMOKRACIE
V létech ´70 a ´80 Evropa hořela a to způsobem, o kterém se zase v Česku moc neví. Mimo Skandinávii a ve Švýcarsku existoval terorismus v každé zemi na západě. V Německu RAF a skupina Baader Meinhof, v Itálii Brigate Rosse a P2, ve Francii Action Directe, v Španělsku ETA, v Anglii a Irsku IRA, v Holandsku Molukers, v Belgii dokonce hned součastně GLADIO, Westland New Post, Front de la Jeunesse, CCC a Bende van Nijvel (což bude dané centrální polohou Belgie a její význam jak hlavní sídlo jak NATO, tak Evropské Unie). Boj proti těmto zločineckým a teroristickým skupinám, které unášely, spáchaly atentáty a vraždily, měl jako efekt velké zesílení policejní moci a omezování osobních práv.

V létech ´70 a ´80 byly v Belgii

- bombové atentáty skupiny CCC, byly útoky para-vojenských organizací FJ a WNP,
- žurnalisté byli intimidování a jejich redakce zapálené
- byly únosy politiků (Cudell, Vanden Boeynants), byly politické vraždy (André Cools, nejmocnější walónsky politik),
- korupce v politických stranách (podplácení při nákupu helikoptéru firmy Agusta-Dessault – 4 ministři plus generální tajemník NATO Willy Claes byli odsouzení, jejich strany dostali pokutu ve výši 150 mil Kč),
- unášelo se za výkupné (baron Bracht, baron Empain, Anthony de Clerck - v Hollandsku Freddy Heineken (ano, pivo), Gerrit-Jan Heijn (spolupojistel holding Hypernova a Albert), Toos van der Valk (členka rodiny která vlastní přes 70 motelů), atd.
- měli jsme případ unesených 7 dívek ve věku mezi 12 a 16 let, pachatel 5 z nich zabil (2 zakopal za živa, jiné vyhladověly, jen 2 přežily),
- měli jsem biskupa Vangheluwe z Brugge, který dlouhé léta zneužíval svého synovce,
- byla aféra Roze Baletten (Růžové balety), kde brusselská smetánka se pouštěla do sexuálních a drogových orgií a kde šlo o to prominentní účastníky později vydírat (policejního generála, soudce, politiky, podnikatele, dokonce měl tam i figurovat Albert II, tehdy princ a pozdější belgický král)
- byly případy loupežných přepadení (na letišti v Brusselu-Zaventem byly tři krát přepadené transporty diamantů (Belgie a Antwerpy jsou světové centrum v obchodu s diamanty), posledně se v Diamantovém centrum v Antwerpách uloupily diamanty za 100 mil euro
- atd. atd.

Proč tyto případy jmenuji? Protože ve většině případů byli pachatelé četníci (v Belgii jsme měli policii pod Vnitrem a vedle toho četníky, kteří měli vojenský statut a patřili pod Ministra obrany). Málokdy se něco dalo objasnit, protože svědci byli zavraždění nebo zmizeli, tam kde hrozilo prozrazení bylo více podezřelých sebevražd, spisy záhadně zmizely přímo ze soudní budovy, zabavené zbraně a vozy se ztratily, vyšetřovatelé kteří měli úspěch byli vyhození nebo přemístění, když i to nepomohlo tak se rozhodlo, že spis bude putovat z Flanders do Wallonie a dle zákona se tedy musí přeložit celý spis (v případě Bende van Nijvel, viz níže, se jednalo o 300.000 stránek. Vyšetřování se sabotovalo tak, jak jen bylo možné).

Nejhorší byl případ Bende van Nijvel kdy bylo jasné, že za atentáty a vraždy které nemají smysl stála část ultra pravicových politiků a četníků, hlavě z elitního oddílu BOB nebo Bijzondere Opsporings Brigade – četníci v civilu. Banda spáchala celkem 17 přepadení, ukradla celkem jen v přepočtu jen nějakých 160 tis EUR, zavraždila 28 lidí, 40 dalších zranila. Šest krát byl přepaden obchodní dom Delhaize (Delvita který v Česku působila patří do této belgické skupiny), u těch 6 loupeží padlo celkem 18 mrtvých. Nejhorší byly útoky z 27 září 1985, když během 1 hod byly přepadené Delhaizes v Overijsel a další v Eigenbraekel, města které leží jen 20 km od sebe. V prvním bylo zavražděno 5 zákazníků, v druhém další 3. Šest týdnů později byl spáchán poslední raid na Delhaize v Aalst (50 km od Overijsel), u kterých zemřelo dalších 8 lidí. Vždy se vraždilo bestiálním způsobem. Kradly se cigarety, někdy balíky kávy, peníze z pokladen. Na místě byli exekutovaní zákazníci, i když nekladli žádný odpor. Na parkovišti před obchodním domem byli zastřelené děti, které jezdily na kole. Pachatelé měli jako auto Golf GTI, zadní dveře byly otevřené dokořán, zadní lavice odstraněná, zády k řidiči seděl střelec, který seděl jako na střelnici a měl stativ pro svou pušku. Pachatelé se chovali jako vojáci, stříleli účelově, vystupovali organizovaně a profesionálně.

Výsledek byl, že se vyhlásil nouzový stav v Belgii. V ulicích byly míchané hlídky policistů, posílené s vojáky, kolem justičních paláců (v Antwerpách byl spáchán pumový atentát u soudu), úřadů a ministerstvech byly betonové zátarasy, telefonní odposlechy byly automaticky povolené (do té doby se mohlo jen registrovat kdy kdo komu volal, a jak dlouho ten hovor trval – nikoliv obsah sám). A policie a četníci dostali také Golf GTI´s stejně jako pachatelé (předtím měli Renaulta R4, malé autíčko), dostali jiné vyzbrojení, ultra-lehké neprůstřelné vesty, byly masálně instalované kamery, jejich rozpočet byl několikrát znásobený. Spáchaný teror přinesl sebou omezení svobod a posílení moci státu. Vyšetřování se bojkotovalo, důkazní materiály byly zničené nebo se ztratily, možní svědci byli zavraždění, někteří spáchali podivné sebevraždy.

Určitě tomu není tak, že Belgie by byla čistá jako panna. A ty si vážně smyslíš, že si nemůžu pochopit, jaké nebezpečí by mohl Berbr znamenat 25 let po rozpuštění STB? Jinak, kdy omine to nebezpečí? Za dalších 25 let? Odejde Berbr, přijdou další. Vždy a všude se vše točí jen o moc a o prachy. Nic víc, nic míň.

Jinak – moje postoje co se týká korupce ve fotbale, černých peněz, fan-karty atd jsou známé, nemá smysl je opakovat. Přesto, protože jak se zdá málokdo ví, jak karta fungovala v Belgii (která ji jako první zavedla) a v Hollandsku: při fotbalové asociace jsou přidělení běžní soudci, kteří posuzují když je zapotřebí. V případě prohřešku se je dotyčný informován, může si přečíst s jeho obhájcem spis, může dohledat svědky, připravit se na zasedání, při kterém má jeho zástupce/advokát volné slovo a může přednést veškeré argumenty. Když je advokát podá písemně, musí soudce také písemně ve svém rozhodnutí na každý argument odpovědět. V případě že se uloží trest, může se tento fanda do 14 dnů odvolat. Následně se jeho případ bude projednávat veřejně u soudu, kde můžou být přítomní novináři. Proti následnému rozsudku se může ještě odvolat u vyššího soudu, je možnost i odvolání k nejvyššímu soudu, který posoudí formální stránky případu a jestli zákon nebyl porušen. Takže záruk je celkem dost. Nikdo prozatím netvrdí, že Pelta a Berbr budou rozhodovat.

Co by se mělo trestat a co ne, tak v tom smyslu se rád odvolám na otázky a odpovědi Kateřiny Radostové, a v jejich názorech na protesty a kartu se celkem ztotožnuji. Eddie, ty si stěžuješ na to, že tvoje otázka nepřišla na řadu. Jak paní Radostová psala, nemohla každému odpovědět, ale vyzívala účastníky aby ji napsali jejich dotaz na její facebook stránku, tím že jim rád odpoví. Když jsem psal o Radostové, tak jen protože mám pocit že více rozumí fotbalu než řada těch, kteří kladli dotazy, a měli zapotřebí se zesměšnit výrazy jako ´Byla jste někdy na fotbale?´, ´Fotbalu rozumíte stejně jako já dámské kosmetice´, ´Zdravíčko, jste krásná (…) nechápu proč se s prominutím serete do něčeho, po čem nic nevíte´, a vrchol byl chytrý mozeček David Bajnar, který se ji ptal ´jestli má ráda anál´. Jak směšně, jak ubohé.

Nemluvil jsem o jejich politických aspiracích a straně, kterou reprezentuje. Belgický Vlaams Belang (kdysi Vlaams Blok), má srovnatelný program s Le Pen, Joergem Haiderem a Tomio Okamurou, které jsou postavané na nacionalistických prvkách. Myslím, že moje názory v tom smyslu jsou celkem známe, o tom jak Vlaams Belang stojí oproti cizincům z východní Evropy jsem již psal v souvislosti s moji manželkou.

Nikomu ale neberu za zlé, že bude mít přesvědčení, že bych se tady neměl motat do věci, které neznám osobně a tedy nerozumím.